When dreams come true...
Cca tak jednou mesicne mam nocni muru o vytahu jez jede vzhuru a nejde
zastavit. Ale dnes 'Dreams came true':(
Vlezu ve 4.patre do naseho maleho vytahu, plna ocekavani zmacknu '0' a cekam. Vytah se rozjel, cestou k 0 si parkrat zvesela poskocil (vetsinou tedy smerem dolu) a kolem prizemi se rozhodl, ze si uzijeme legraci. Poskocil naposled a otevrel mi dvere do zdi (rozumej mezi patry). To se mi nejak nelibilo (ono tedy uz delsi dobu) a jemne jsem ho poprosila (stiskem tlacitka '0'), zda by preci jen nenabidl lepsi moznost. Na prvni zadost nereagoval, na druhou se zamracil a s potutelnym usmevem 'Ty jeste nemas dost' se dal skakavym pohybem vzhuru. A jel a jel... projel (proskakal) vsechny patra smerem vzhuru (a podle me i nejake navic) az dojel do pateho patra (nase posledni), kde se po mych vrelych modlitbach zastavil a otevrel dvere. Trestidlo vypadlo z vytahu a zaprisahlo se, ze do tohohle uz teda nevleze.
Kones story 'When dreams come true':)