Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zápisky z křoví, díl druhý

26. 7. 2010

 

www.hotelodisej.com) a pak je zde ještě cca 15 domů z nichž polovina jsou hospody, jeden minimarket proti kterému jsou pražské vietnamské večerky hotové supermarkety a asi deset stánků s nevkusnými suvenýry. Končí tu silnice (ono dál je stejně moře) a dokonce sem jezdí i nějaký autobus... Stálých obyvatel tu prý žije méně než 50.www.np-mljet.hr) a zaplavat si za úplňku v jeho sladkoslané vodě. Před odjezdem sem jsem četl kdesi na Idnesu, že takovéto koupání je to nejlepší co lze na celém Jadranu podniknout a musím uznat, že to byla fakt bomba a dnes půjdu znovu. Po super koupeli jsem se vrátil do hotelu, zjistil kde se lze zadarmo připojit na hotelovou wifi a chvíli pokecal po ICQ s některými z Vás doma.

Hotel je fajn a je skutečně skvěle umístěn, přímo z balkonku svého pokoje tak vidím celou zátoku s přístavem a naprostou většinu místních staveb. Večeře a snídaně se podávají na terase v prvním patře, odkud je také pěkný pohled na moře (ale z mého balkonu je lepší). Vaří zde také dobře a i když mě výběr přijde o trošku méně pestrý než v mém oblíbeném Dubrovnickém hotelu Komodor, zvládl jsem po patřičném proplavání se v moři k veči lehce spořádat 3 talíře s grilovaným telecím, 2 talíře s melounem, hrozny a kivi, 3 čokoládooříškové dortíky a 4 kopečky zmrzliny. Příjemně unaven jsem zašel po večeři k místnímu Malému jezeru (součást národního parku Mljet, který je všude kolem -

Jedinou drobnou chybkou byl fakt, že od moře stále sílil vítr a tak meluzína hvízdala celou noc (ale na to jsem z Letňan zvyklý, takže mě to zas tak nevadilo).

Ráno cestou na snídani jsem potkal Ubrečenou zombii s rodinkou. (Malá vysvětlivka o tom kdo je Ubrečená zombie - loďkou na ostrov jsme včera z Trsteniku nejeli sami, v průběhu té hoďky a čtvrt trvající desetiminutovky kterou jsme strávili čekáním dorazily postupně ještě další 3 nebo 4 auta s turisty, takže nás nakonec loďkou jelo asi 15. Ubrečená zombie je asi 14-16 letá holka, která přijela na dovolenou s rodiči a bratrem. Jsou to asi švédové nebo nějací podobní seveřani, všichni jsou bílí jak smrt s blond vlasy. Slečna má právě takové to období, kdy je třeba oblékat se do černého, namalovat si černě oči i nehty, ověsit se nějakými těmi stříbrnými rádobyokultistickými šperky a celému světu dát najevo jaká je dovolená s rodiči a pitomým bratrem šílená pruda. A protože je poněkud prostorově výraznější a včera bylo slunečno a horko, potila se jako kráva a všechny ty černý šminky jí v potůčkách potu stékaly po tvářích - prostě jasná ubrečená zombie).

Protože stále dost fučelo (snídaně se kvuli tomu podávala místo terasy vevnitř), byli trošku zklamaní, že moře nebude ideální koupací volba. Řekl jsem jim ať se dou koupat k jezeru a oni na to, že o tom taky přemýšleli, ale že si možná půjčí kola a jezera zkusí objet. Aby řeč nestála řekl jsem jim, že si také asi ve středu půjčím kolo, ale že chci objet celý ostrov (bo 30km vzduchem odsud na východní straně ostrova je virtuálka, ale to jsem jim neřekl). Tatík Ubrečené zombie ocenil můj plán uznalým pokýváním hlavou a prohlásil, že to oni by asi nedali a žertem se optal dcery zda by se jí výlet na kole kolem ostrova líbil. Ubrečená zombie málem omdlela.

Nabral jsem si několik talířků jídla a posnídal (mají tu méně zeleniny k snídani než v Komodoru, zato tu maj 8 různých druhů tvrdého sýra). Protože mě přes noc vyhládlo nešetřil jsem se - 2 talíře opečené slaniny se 4 volskými oky, dvě teplé klobásky, talířek smažených vajec, sýrový talířek, 6 celozrných bulek a 2 plátky chleba. K tomu několik kousků melounu.

Po této snídani jsem uznal, že energie jsem doplnil dost a rozhodl se pro pěší průzkum blízkého i vzdáleného okolí s občasnou koupelí. Výlet byl super - našel jsem spoustu nikamnevedoucích cest, několik olivových hájů, spoustu mandlovníků a fíků (obojí bohužel ještě neuzrálo), ještě větší spoustu ostružin (jsem jima přecpanej a už je nemůžu ani vidět, o těch jejich trnech a šlahounech ani nemluvě) a jeden strom s letníma jabkama (moc dobrý, ale je to dost daleko a tak se tam na ně asi vracet nebudu). Nejúžastnějším objevem však byl podzemní obranný bunkr z jugoslávské války. Vlezy sice kdysi někdo zamřížoval, ale na jednom vlezu bylo otevřeno a já bez čelovky na výlety většinou nechodím... Musím říct, že mě překvapila rozlehlost těch prostor, tam muselo být mraky vojáků. Bunkr je dvoupatrový a hlavní palebné pozice byly orientované směrem na severozápad. 4 nebo 5 fakt velkejch slují pro děla s kolejema (v jedné to dělo ještě je!) a několik menších výlezů pro kulomety a samopaly.

Po podlahách se semtam válí prázdné krabice od raket a granátů, docela síla (časem uploaduju nějaké foto). V druhé části dne jsem ještě prozkoumal část okolí Velkého a Malého jezera (a našel tam jednu kešu, když už ji mám vzduchem 700 m do balkonu) . Vítr podle předpovědi přes den slábl, vedro bylo šílený, na obloze se občas objevil mrak, který přinesl aspoň chvilkovou úlevu. Několikrát jsem se koupal (abych si zbytečně nemáčel plavky tak pochopitelně nahej, což v jednom případě vyústilo v esteticko moralistický rozhovor s jednou postarší anglicky hovořící dámou - ale o tom zas někdy jindy...).

Po návratu do hotelu GPS ukazovala docela slušných 22,5 km a 540 nastoupaných metrů - v recepci jsem opět potkal rodinku s ubrečenou zombií. Otec projevil zájem o to kde jsem všude byl a co jsem viděl, poté co jsem mu ukázal na displeji foťáku pár fotek z bunkru prohlásil že to musí vidět taky na vlastní oči. Řekl jsem mu, že tam ale musí pěšky a že to není tak daleko, nějakých 4-5 km. Ubrečená zombie opět vypadala že omdlí, ale pak zařvala cosi v řeči kterou nevládnu a pokřikujíc se vrhla do výtahu a odjela neznámo kam...

Po celodenním výkonu jsem byl poněkud vyhládlý a tak jsem se nacpal ještě víc než včera. Chtěl jsem sice jít vyfotit zapadající slunce, ale místo toho ležím na posteli, funím a čekám až mě trošku slehne... Za chvíli si však půjdu opět zaplavat do jezera a pak Vám toto slohové cvičení zespoda z haly odešlu.

Mějte se všichni fajn

Pehta

Jo abych nezapoměl - v hotelu jsou bohužel ještě 2 češi kteří přijeli včera vlastním autem. Je to afektovaná kráva tlustá tak že by se v ní dalo bydlet a poněkud méně tlustý debil co jí doprovází. U večeře vyvolali konflikt kvůli "zasedacímu pořádku" - je tu 155 pokojů a na terase je stolů v první řadě nejblíž moři jenom 10. Křováci na ně navíc dávají rezervaci pro němce, kteří jim dávají větší dýška, nad což se ona nedokázala povznést. Dokonce kvůli tomu volala delegátce. Docela jsem se tím bavil do chvíle, než se usadili do nejvzdálenější řady ob stůl napříč stolu u kterého jsem v prostřední řadě večeřel já. Paní pořád mektala jak to tu všechno stojí za hovno a když s pohledem směrem k mému stolu začla nadávat svému debilovi proč třeba nezařídil "aby přesadili támhle toho němčoura co sedí sám u stolu pro 4 v lepší řadě než my dva", s úsměvem jsem jí řekl, že kdyby se slušně zeptala zda je u mého stolu místo, mohli si přisednout. Leknutím upustila sklenici s vodou co měla právě v ruce a následně jsem jí poněkud méně slušně, ale pravdivě řekl co si o ní myslím. Zdá se že tu ten týden bude docela veselo :-)

---

Poté co jsem včera dorazil na pokoj jsem v rychlosti vybalil a vrhl se přes ulici do moře. Vesnice ve které se na Mljetu nacházím (Pomena) je totiž nevelká - tvoří ji malý přístav do kterého jsme včera dorazili loďkou. Přímo u přístavu stojí hotel (on je to totiž jediný hotel na celém ostrově -